Všechno o kopačáku!
ZAJÍMAVOST O KOPAČÁKU.....
Fotbalový míč je kulatý, protože podle pravidel FIFA kulatý být musí. Materiál pláště balónu je ovšem rovná plocha. Co s tím? Kouli dobře napodobíte dvacetistěnem, kterému uříznete špičky, takže vznikne těleso o 32 plochách (20 šestiúhelníků a 12 pětiúhelníků, tradičně černých). Oblíbené jsou,ale i 16 a 26 dílné konstrukce. Rovné díly do kulatého tvaru navíc formuje i vnitřní tlak, který by měl činit 0,6–1,1 atmosféry (8–12 psi). Po obvodu míč měří 68–70 cm a na začátku hry musí vážit 410 až 450 gramů. Standardní velikost balónu se označuje číslem 5, menší jsou pro děti do 12 let nebo pro reklamní účely.
Z čeho se kopačák skládá
Plášť se dřív šil z přírodní usně (kůže). Jenže ta nasakuje vodu, což není příjemné, zejména při hlavičkování. Proto se dnes používají syntetické matroše. Jednotlivé díly pláště se buď sešívají, lepí nebo svařují. Šije se ručně na rubu, aby švy nenarušovaly tvar. Jeden dělník ušije,tak asi čtyři balony denně. Kopačák není žádná jednoduchá šlupka. Pod vnějším pláštěm se skrývají další, vnitřní vrstvy, které dodávají míči pevnost a tvar a zlepšují odraz. Profi míče jich obvykle mají čtyři i víc. Pro citlivější kontakt mají mnohé modely také pěnovou vrstvu. Duše fotbalového míče zadržuje vzduch a je obvykle vyrobená z latexu nebo butylu. Dřív se dělala z prasečího měchýře, který ovšem není ideálně kulatý. Ventilek je u kvalitnějších míčů upraven silikonem pro snadnější zásun jehly a těsnost, což vám může posloužit jako inspirace.
Části mičudy Nika Aerow popořadě
1. Plášť z materiálu teijin, tloušťka 1,2 mm. Mikroskopické drážkystabilizují míč v letu.
2. Lisovaný polyetylen, tloušťka 2 mm.
3. Pěnový materiál. Pomáhá držet tvar a stálost odrazu.
4. Zpevňující vrstva z polyesterové textilie.
5. Duše z uhlíkového latexu. Latex má lepší povrchové napětí než butyl, ale kvůli mikropórům hůře drží vzduch. Zde jsou ovšem mikropóry
spolehlivě utěsněné uhlíkem.
Jak to, že může zatáčet?
O letu míče rozhoduje spousta faktorů, mimo jiné jak daleko od těžiště je nakopnut, jaký má povrch a jak se po kopu deformuje a vrací do kulatého tvaru. I slavné zatočené střely, které tak skvěle předvedl Roberto Carlos nebo David Beckham, mají své vědecké vysvětlení. Tady je: Hráč kopl míč levou nohou a udělil mu značnou rotaci zprava doleva. Při počáteční vysoké rychlosti (kolem 110 km/h) proudí vzduch po povrchu míče turbulentně (vznikají různé víry) a míč má malý odpor vzduchu. Letí rovně a míří mimo zeď, ale také mimo bránu. Po deseti metrech, někde nad zdí, však rychlost míče klesá a vzduch začíná proudit laminárně (proud vzduchu kolem míče je rovný , nezvířený ). V tom momentě se výrazně zvyšuje odpor vzduchu působící na balon. Vlivem rotace míče a odporu vzduchu se míč stáčí doleva (tomuto stáčení dráhy rotujícího předmětu se říká Magnusův efekt), a to tím více, čím letí pomaleji. Balon padá do sítě. Hráči, diváci a fyzikové jásají.
Ve fotogalerii najdete jak to vypadá, když balón rozložíte do roviny nebo když se vrhnete na Nike Total 90 Aerow s kudlou a rozpářete ho. Taky tam máte solidní přehled dalších důležitých čutacích merun.
A moudro na závěr:
Osmdesát procent fotbalových míčů se vyrábí v Pákistánu, z toho tři čtvrtiny (60 % světové produkce) v pákistánském městě Sialkot.
Čím víc času s balónem trávíte, tím víc se toho naučíte.